PendrekyPŘÍSPĚVKY V DISKUZI
Indigové děti
Rodí se jich čím dál tím více. A patří mezi ně i někteří dospělí. Jací jsou? Proč tu jsou?
aktualizovat
výpis podle času
strom příspěvků
 |
 |
 |
-
LVamos
- 31.01.10 18:25:40
RE: ?
Nevím, nějak mě to napadlo a líbí se mi to. Krvelačná Jill, to byla ta holčička v Petrovi panovi, Vendy. Docela by ti to slušelo, ale Jolly zní taky pěkně. :-)
Asi nás nakazila Ela s drakem Šmakem, pak už jsme smutnili každý svoje vlastní bolístky.
Noo, asi by ti tam nebylo moc dobře, koketko :-D
Jo vidíš, mohla by ses jmenovat Jolly Jill. :-)-
LVamos
- 31.01.10 22:40:22
RE: ?
Teda barčo, cos to se mnou provedla? :-D
Otevřela jsi ve mně vzpomínky, nejranější potlačené nebo poztrácené? vzpomínky. Něco jsi ve mně spustila, otevřela, neumím to pojmenovat... Dneska jsem si znovu poslechl tu písničku od Annie Lenox a zjistil jsem, že ta holka, to jsem já! Je zvláštní, že ačkoli jsem ji viděl nahou, viděl jsem jenom ruce, záda, ramena... a krev! Připadá mi hrozně zvláštní, že jsem třeba vůbec neviděl prsa, neviděl jsem jí do obličeje a nepamatuju si, jaké měla vlasy... Viděl jsem prostě holku, byla bez oblečení, ale vlastně jsem neviděl žádnou nahotu... divný... Všude kolem byla krev, ale ta holka neměla fyzické zranění. Přitom to byla její krev. Celý ten výjev zobrazuje mě, část mě. Nejvíc se to podobá Christin ve stavu před sebevraždou, ne, ve stavech největší úzkosti. Christina, to je má identita z jednoho mimořádně důležitého a určujícího života. Tehdy jsem dlouhé trápení skončila skokem s útesu. Má bolest byla neúnosná, ale při tom jsem o tom nedokázala nikomu říct, nechtěla jsem nikomu ublížit. všichni byli zvyklí na něžnou rozesmátou holčičku, těšili se z mé radosti, nemohla jsem je zklamat. A tak jsem dál předstírala štěstí, ale uvnitř jsem umírala. Když už jsem nemohla dál, skončila jsem to tak, aby všichni konečně poznali mou nezměrnou bolest, protože hrozila roztrhat i mou duši.
Dodnes to ve mně zůstalo. Někdy mě napadne, že bych měl zemřít a upozornit na bolest, která je mnohonásobně horší než tehdy. Možná by si mě pak konečně vážili, možná by si mě všimli, toho skutečného ve mně, ukrytého pod povrchem.
Ale nikdy to neudělám, je to jen takové slábnutí v kostech, které někdy pocítím. Tehdy jsem moc ublížil někomu, koho miluju. Dívat se na její utrpení, to byla strašná lekce.
Ale to všechno, co jsem vnímal v té písničce, zobrazuje to, co se odehrává ve mně. Připadá mi to fakt zvláštní. Zůstalo to ve mně tolik let, vůbec jsem se o annie Lenox nezajímal, až teď jsem si vzpomněl a musel jsem tu písničku vyhledat. Možná jsem nahlédl hluboko do duše Annie Lenox, i když je vlastně úplně cizí. A pokud to tak je, pak jsme si v něčem hodně podobní.
Tohle je vlastně úžasná schopnost a jsem za ni moc vděčný. Působí mi bolest jen proto, že se bojím svých temných stránek. Utíkal jsem před nimi, ale nedá se nikam utéct. Neutekl jsem před nimi, ani když jsem po úrazu přestal vidět.
Pořád mě fascinuje, jakou úžasnou schopnost mám a jak blízko dalším dimenzím jsem celou dobu, jen jsem nevěděl, že ezoterici mluví o tomhle. -
jolly.jilt
- 01.02.10 08:32:27
RE: ?
Mě se moc nelíbí to slovo krvelačná.. nelačním po krvi..
Drakem Šmakem? To myslíš Libora? 
Co jsem s tebou provedla? A hlavně JAK???
Proč tě někdy napadá, že bys měl zemřít a upozornit na svou bolest? A hlavně, co ti tu bolest způsobuje? Jakých temných stránek se bojíš a proč?-
LVamos
- 01.02.10 09:55:50
RE: ?
Ahoj Barčo :-))
neboj, provedla jsi se mnou něco úžasného. Něco v tobě mě inspirovalo, abych se podíval na to, před čím jsem utíkal. Je to velice komplexní, možná ti to neumím dostatečně vysvětlit takhle po netu, ale zkusím to.
Jak jsi to udělala? Přišla jsi ve zprávnou chvilku a položila zprávnou otázku, hlavně je to díky tomu, jaká jsi, něco v tobě se mě dotklo. :-)
Hmotný svět je přesným odrazem toho, co je uvnitř nás. Jakýkoli aspekt života, kteroukoli vlastnost máme v sobě. Všechno krásné, co obdivujeme na ostatních, všechno děsivé a odporné, všechno v nás je jako možnost. Je už na nás, co si vybereme, jak se projevíme. Jak tak prožíváme tisíce životů, hrajeme si se všemi možnými aspekty, vžíváme se do nejrůznějších rolí, prostě abychom si to vyzkoušeli.
Prožili jsme doslova všechno ve všech těch životech, ale neseme si spousty bolestných vzpomínek. Některé vlastnosti jsme ze strachu potlačili, předstíráme, že v nás nikdy nemohly být, bojujeme proti nim. A na tohle jsem já odborný přeborník :-D
Má duše obsahuje krásné věci. Chtěl bych být jenom něžný, hravý a usměvavý a úplně vymazat sobectví, závist, agresivitu atp. Ale to není možné, nemůžu svou duši rozsekat na tisíc kousků, některé si nechat a ostatní zakopat pod zem. Jsem tu, jsem život, život nemůže nebýt. Přesto jsme se o to všichni pokusili. Potlačené stránky duše nezmizí, zrcadlí se k nám na ostatních lidech jako odsouzeníhodné, děsivé vlastnosti, proti kterým bojujeme.
Když jsem ještě viděl, všechno se mi zdálo hnusné a zraňující, hrubé, nemocné, fádní... To na mě vykukovaly ty špatné vlastnosti, které jsem v sobě popřel. Nemohl jsem se na to koukat doslova, proto jsem měl úraz, který mě připravil o zrak. Ale nebylo mi to moc platné, pořád tu byla moje citlivost. Pořád mě pronásledovaly moje vlastní stíny, cítím hroznou bolest, proto jsem se dokonce umrtvoval jídlem a sexem, abych už nic necítil. Zažil jsem hrozné, strašné věci, než jsem to pochopil. Musím přijmout úplně všechno a dělám to. To je způsob jak se uzdravit. Někdy je moc těžké pdovíat se sám na sebe do zrcadla, ale když to udělám, zjistím, že to vůbec není tak děsivé, jak to vypadalo. Pod každou temnou vlastností leží láska a touha po ní. Jak tak přijímám sám sebe, jsem čím dál svobodnější a šťastnější. Přijímám zároveň i světlé stránky a to je ku podivu někdy těžší - dovolit si zářit.
Mým nejožehavějším tématem je sexualita. V jednom životě jsem zažil něco strašného, po čem jsem začal nenávidět svoje tělo.-
jolly.jilt
- 01.02.10 10:23:14
RE: ?
Něco ve mně tě inspirovalo? Hehe, to by mě zajímalo co..
Umrtvoval ses jídlem a sexem?? To jde??
Pro mě není až tak těžké podívat se na sebe do zrcadla.. blbý ale je, že ačkoli zrak mám, přijdu si jak slepá... Moc se asi neznám.. Sice nemám moc temných stránek, ale poslední dobou se dovídám a zjišťuju, že moje dobrý stránky jsou vlastně špatný, protože je ženu do extrémů a tím ztrácím sama sebe.. Takže se vlastně není čemu divit, že nevím kdo jsem.. 
A jak si zjistil co sis prožil v minulém životě? A nemělo by ti to pomoci se s tím vyrovnat (než aby ti to v tomhle životě naopak překáželo a komplikovalo život)? Já bych se asi bála zjišťovat něco o svých minulých životech.. :8:-
LVamos
- 01.02.10 11:30:02
RE: ?
No, něco jsem si vybavil při regresi a na jeden společně prožitej život jsme si vzpomněli spontánně se sestřičkou Christiny.
Vzpomínat si na minulé životy, to jde teď snadno. stačí zjistit, že to jde a pak už lehce všechno vycítíš. Zatím jen vyciťuju pár důležitých věcí jako vztahy, kde a kdy se to odehrálo atp. Postupně se to víc a víc otevírá.
Vzpomínání na minulé životy může být nebespečné, ale vždycky dostaneš to, co uneseš. Mě je teď moc smutno, ale ono se to vstřebá. Hlavně si teď potřebuju hodně povídat, být s kamarády, být mezi lidmi.
Ano, bohužel nebo možná bohudík jídlem a sexem se dá dobře umrtvovat, když obojímu úplně propadneš. Stydím se za to, ale když mám depresi, mám tendenci hodně jíst a ještě ke všemu maso, po kterém je mi hrozně špatně. Piju hodně málo, i když mám žízeň a celý den trávím u počítače, právě proto, že mě elektromagnetické pole paralizuje a znecitlivuje. Když se k tomu přidá masturbace, která je v takovém případě jen vybíjením posledních zbytečků pěkných pocitů a životní energie... Je to hrozné, já vím. Nestačilo mi přestat vidět, ještě jsem se musel vyčerpávat a umrtvovat, ale stejně mě to před světem neschová, je mi pak moc špatně a pomalu se z toho dostávám. Když se z toho pak dostanu a je mi krásně, nemůžu ty silné pocity unést a je to zase od znova. :-(
Ty jsi ale zvláštní, Barčo. Nevím, proč je mi tak dobře, když se ti svěřuju, dokonce i tohle jsem na sebe vykecal... Ale nejsem sám, tenhle problém má hodně kluků, možná i holek mezi duchovními lidmi, vím o třech dalších. chci lidem pomáhat, píšu o sobě, abych ukázal, že se můžu dostat i z těch největších problémů. Někdy někdo v mých článcích najde sám sebe.
Mě pomohlo vybavit si některé vzpomínky z jiných životů. všechno mi tak dává smysl a připojily se ke mně dvě další identity, které mě doplňují, jsou mnohem skutečnější než tahle nynější. Poznávám sám sebe, zjišťuju, že jsem mnohem mnohem víc, než jsem tušil.-
helgonaut@email.cz
- 02.02.10 11:22:23
RE: ?
Tak tohle znám naprosto přesně, u mě je to jídlo a bojuju s tím prakticky celý život. Vyhovuje mi jíst hodně lehká jídla, minimálně zpracovaná a upravovaná a pak se cítím lehce, ale jsem tak moc vnímavá a cítím strach, že se přejím a tím to v sobě všechno utlumím a máš pravdu jde to řešit i sexem, či počítačem a sledováním "přiblblejch seriálů" či dělání činností, o kterých vím, že jsou naprostou časovou ztrátou. Snažím se to jídlo vyřešit, protože vím, že musím, jakákoliv závislost je NEmoc a já tu svou velkou vnitřní sílu dřív nebo později stejně budu potřebovat... ale je to těžký, pár dní se mi to daří, cítím naprostou extázi, příval radosti, rozdávám kvanta lásky a radosti všem lidem, které za ten den potkám a pak to přijde, třeba ucítím víc energie, většinou můj strach nebo to, že nejsem v místnosti sama a utíkám-tzn. přejím se. Snažím se tomu pocitu postavit a přijmout ho, nebojovat, ale někdy je to přejedení vážně snažší... Takže naprosto vím, jak se cítíš :)
-
-
LVamos
- 01.02.10 11:45:32
RE: ?
Co v tobě mě inspirovalo? To se nelehce vysvětluje. Např. tvůj vlastní smutek. A tvoje krása. A to, co máme společné, co si navzájem zrcadlíme. :-)
tvoje přítomnost ve mně něco odemkla.
Nemusíš být smutná proto, že některé věci zatím nevidíš. Je to jedině dobře, protože na to nejsi připravená. Např. moje citlivost je vzácný dar a všechno, co vím, ale taky je to pro mě těžké. Málokdo mi rozumí, protože se vznáším kdesi mimo čas a prostor. Málokdo třeba chápe, jak je to s mými identitami, že jsem každou z nich zvlášť a zároveň tvoří celek. Čas mi začíná povážlivě splývat, stírá se rozdíl mezi tím, co bylo v minulosti, a přítomností. Stejně to mám s prostorem. Vzdálenost přestává hrát roli, cítím lidi dost intimně, aniž bych je v tomhel životě viděl. Nejradši bych zapomněl na 3d, ale vždycky mě fyzično stáhne zpátky do své říše a je to tak dobře. Jsem tu proto, abych na Zemi projevil svůj vnitřní svět, a když budu ze Země utíkat, budu tu houby platný. :-D
Co sji myslela těmi vlastnostmi, tkeré vyháníš do extrému, třeba laskavost, kterou chceš nutně projevit každému, i když to tak necítíš? Pokud je to tohle, tak to máme společné.-
jolly.jilt
- 01.02.10 12:12:14
RE: ?
Hm.. já to mám s tím jídlem a sexem v době depresí (i když to asi nejsou deprese.. možná lehčí deprese, nebo jen obyčejné splíny..? nevím..) naopak než ty.. Z jídla je mi špatně a na sex nemám ani pomyšlení..
Musím říct, že je radost si s tebou povídat.. Takových upřímných dušiček fakt moc neznám..
Koukala jsem, že sis mě přidával na icq, ale já tam teď nejsem, jelikož doma furt net nemám a tady v práci mi icq nejde.. Ale bylo by to lepší povídat si přes to, co.. No, snad až mi udělají domů ten net..
To sexuální zneužití si prožil tedy v minulém životě? A proč se nenávidíš za to, že si přestal vidět?
A tebe inspiroval můj smutek? Waw.. no.. tak alespoň k něčemu je dobrej..
A proč pořád potlačuješ veškerý emoce??? :8: K čemu ti to je?
A s tím, že se cítíš jako dívka... já nevim, ale když sis tuhle inkarnaci vybral, tak asi z nějakého důvodu, ne? Proč ho přehlížíš?
Těmi vlastnostmi co vyháním do extrému jsem měla na mysli např. tu mojí hloupou touhu po harmonii.. Že radši věčně ostatním ustupuju, jen aby byl klid a žádný konflikty a spory.. Ale ono je někdy zapotřebí trochu se projevit.. říct NE, nebo Já chci.. :8: Některý věci mi prostě moc nejdou no.. :8:-
jolly.jilt
- 01.02.10 12:17:02
RE: ?
Jo a kdyby ti ty moje vlezlý otázky přišly až moc osobní nebo nepříjemný nebo tak, tak to klidně napiš.. Někdy mám problém ukočírovat svojí zvědavost a ptám se nevhodně.. A jestli se nechceš bavit takhle veřejně, tak si klidně můžeme psát přes mail.. 
-
helgonaut@email.cz
- 02.02.10 11:38:38
RE: ?
Tak si vás tu oba čtu a vidím též nějaké ty podobné znaky. Jolly.jilt: na umění říct NE a vůbec se postavit mi hodně pomohla tato knížka, doporučuju Ti ji: Hranice - Henry Cloud a John Townsend. Je vážně skvělá.
A Tobě, LVamos, mně bylo řečeno, že se tomu svému strachu musím postavit...zjevuje se mi v představách jako ďábel, což už je asi ten nejvíce nahromaděný strach, respektivě má podobu toho, čeho se nejvíc bojíme.... a doporučuji toto http://www.tetakaterina.cz/100-demoni/
přečíst všechny tři články, první je vysvětlení, druhý a třetí meditace. Bylo mi řečeno, že to musím udělat a když to zvládnu, tak už budu žít beze strachu a bude to neuvěřitelně velký posun na té mojí cestě. Ještě jsem ani jednu meditaci neudělala, zatím se tomu tak nějak vyhýbám :-[ , ale vím, že to brzy budu muset udělat a prožít si všechny své strachy a postavit se jim. Btw, o trochu výš, jsem reagovala na Tvůj příspěvek ohledně toho jídla atd. tak to omrkni :)
-
-
-
-
-
-
-
-
helgonaut@email.cz
- 31.01.10 13:51:16
:)
Ahoj, je tu někdo na popovídání z Prahy? Jinak se mějte krásně
|
|
|
Musíte se přihlásit
Pokud chcete do diskuze psát, musíte se přihlásit.
Registrace uživatele - Přihlásit se