o.verca - 07.06.13 23:32:19

:-)
No nebudete věřit, ale já mám celkem štěstí na vztahy z netu....jeden z libka jsem měla 3 roky, pak ze seznamky...půl roku a teď zase z libka a zatím to klape na kluky z reálného světa....tam mi ty vztahy nedopadly nebo dopadly, ale tak na měsíc. Je to vůbec možné? :1:

Jitushka2107 - 31.03.13 09:54:28

v praci
ja a muj milacek jsme se seznamili v praci. Oba jsme byli zadani. Ale s pavlem a jeho partou jsem chodila o prestavkach kourit. Vetsinou se bavili o pc hrach takze jsem na ne vetsinou jen koukala. Parkrat jsme jeli i spolu domu busem. A pak mi jednou rekl ze me pozve nekdy na kafe. No nepozval me nikdy. Duvod? Byla jsem zadana a on by chtel neco vic. To mi rekl az dyl. Ja mu zas slibila ze mu napisu ale nenapsala. Vetsinou jsem prestala mit kredit a taky jsem se bala. Ze kluk jako Pavel nebude me chtit. Pak odesel z prace. Za nejaky cas jsem byla zadana. S Pavlem jsem se potkala jednou ve meste a vymenili jsme si cisla. Za nejaky cas mi zavolal jestli nechci ven. Chtela jsem ale nemohla jsem. Byla jsem ve zverimexu. Druhy den prisel k nam. A povidali jsme si. A ja mu dala pak pusu na rozloucenou. Treti den jsme sli k nemu. Tak jsme se u filmu zacali mazlit a meli jsme sex. Hned ten den jsme spolu zacli chodit. Jsme neustale spolu. A vztah mame dlouhy 19mesicu. Jsem za nej rada.

nemo.16 - 09.03.13 02:10:10

Jsem idiot, vadná, divná, hloupá?
S mojí první opravdovou láskou jsem se "seznámila" v práci (mno spíš brigádě) byl to můj šéf a bylo mu 25, jenže jsem tehdá byla 17leté hloupé kuře, takže mě jen využil jako "pauzu" od své partnerky, kterou mi zatajil a nakonec jsem s mořem slz utřela a on si ji vzal, dlouho jsem to nemohla rozdýchat, ale přežila jsem a ze "zoufalství" troufám si to tak nazvat...jsem si našla na netu kluka se kterým jsem byla téměř 3 roky, bylo mi s ním fajn ale postupem času a vlivem okolností jsem pochopila že ho nemiluju a že to byl jen "záplatou" na mou první nepovedenou lásku (nechtěla jsem si to připustit ale je to tak) a to jsem si uvědomila poprvé když jsem se znovu doopravdy zamilovala do svého instruktora v autoškole, vše se vyvíjelo fajn (nic se mezi náma nestalo, jen jsme si vždycky dobře pokecali, hooodně se smáli, jednou mi koupil i malou sváču - takže jsem si dávala naděje) jenže ta definitivně opadla, když se dal dorhomady s nějakou, co znal už delší dobu a mě začalo už předtím docházet, že jsem pravděpodobně jen ve "výběrovém řízení" ...takže to jsem byla podruhé vážně zamilovaná a opět jsem utřela...(musím se sama sobě smát říkám si jestli nezajít k psychologovi) mno...co jsem ale chtěla napsat...že teď v seznamování nemám absolutně důvěru...nedokážu si představit, že bych někomu mohla věřit...jsem normální? nevyhovuje mi žít sama i když má to své výhody, ale láska je potřeba, jenom si nedovedu představit "kde hledat"?...snažím se nechávat tomu volný průběh, že se někdo jednou objeví, ale zároveň se bojím co když ne? nechci tlačit na pilu aby to dopadlo jako s mužem č. 2...přála bych si zase doopravdy milovat ale tentokrát aby i druhá strana milovala mě :(...mám strašný strach, že to zase nevyjde...na druhou stranu...v podstatě nikam nechodím, jen práce, doma, práce, doma...omlouvám se za předlouhý příspěvěk...

smoulinka.Ivanka - 18.02.13 20:43:25

:)
Já jsem se svým přítelem seznámila na Facebooku

rado1975@email.cz - 03.02.13 23:11:16

jak sem se:::::
No seznameni je faj no po par letech boj o 6ivot